Nestíháte jít na procházku? I pár minut na vzduchu dokáže zázraky!

Také často nevíte, jak zvládnout vše, co byste ráda za den stihla? Mnoho žen se v dnešní době potýká s nedostatkem času kvůli povinnostem spojenými s dětmi, domácností, zaměstnáním či péčí o zahradu a zvířata.

To dobře znám – i já často balancuji mezi tím, co je potřeba stihnout, a tím, co bych si přála dělat.

Vzpomínáte, jak snadné bylo vyrazit ven, když byly děti ještě malé a sladce usínaly v kočárku během procházky? Nebo jak přirozené bylo trávit čas venku, když jste společně vyrážely na dětská hřiště, kde si děti hrály a vy jste si mohly alespoň na chvíli odpočinout?

Teď, když jsou větší, už možná nevidíte tak jasný důvod jít ven – není chuť se oblékat a někam se vypravovat jen tak.

Nebo naopak máte ještě malé děti, ale představa dlouhého oblékání, zapínání bundiček, hledání rukavic a přesvědčování, že venku bude zábava, vás od procházky spíš odradí?

Od skvělého dopoledne až po den blbec – vždy stojí za to vyrazit ven

Popíšu tři různá dopoledne, kdy následuje jedna povinnost za druhou:

1. 1. Realita nebo sen? Když se stíhá všechno s přehledem … 

      Ráno začínám plná energie a nadšení. Den zahájím lekcí ranního cvičení pro ženy. Potom snídaně. Dále mám v hlavě jasný plán: umýt a nakrájet zeleninu, uvařit zdravý i chutný oběd, vymyslet pro děti něco lákavějšího než pro dospělé.

      Zatímco voda na sporáku bublá, zalévám květiny a cestou ke dřezu stihnu nakrmit zvířata. Vzápětí mě pohled na morčata přiměje k tomu, že jim konečně vyčistím klec. Když už jsem v uklízecím režimu, beru prádlo a házím ho do pračky.

      O chvíli později se vracím s lopatkou plnou chlupů, protože pes a kocour se rozhodli, že vylínají zimní srst doma, přesně „tady a teď …“ Mezitím si všimnu lavoru na prádlo v rohu jídelny, v němž už měsíc leží téměř zapomenuté vánoční ozdoby. 

      No dobře, dnes je ten den, kdy je roztřídím a založím do správných krabic. Jenže než to stihnu, už mě volají děti – je čas na domácí školu.

      Syn si dnes vybral matematiku a dcerka už listuje v knize pro předškoláky. Když už se jejich pozornost ztrácí, je vhodný moment na změnu – pouštím písničky na vyjmenovaná slova, aby to bylo zábavnější.

      Pak přichází anglické pexeso. S každým otočením kartičky mám pocit, že můj mozek už přetéká. Vařím, učím a třídím ozdoby, vše najednou …

      Nakonec si řeknu: „Uff, rychle ven na vzduch!“ a se smíchem vyrážíme ven, kde se konečně pořádně vědomě nadechnu a uvědomím si, že i když všechno nestihnu, svět se nezboří – hlavní je si užít den.  

   2. Když se stíhá, ale síla a nadšení chybí, už to trochu drhne …

      Ráno začínám s ideální představou produktivního dne. Nejprve zdravá a vyvážená snídaně pro celou rodinu, což obnáší přípravu něčeho nesladkého. U nás nějaké „kuličky“ či sladké vločky do mléka nevedeme.

      To by toho syn moc nespočítal ani nenarýsoval, spíš by se skoro „houpal na lustru“ nebo alespoň pohopsával po lavici. 

      Následuje boj se zeleninou – očistit (připravit vlastní ze zahrady trvá 2x déle – zdržuje to hlína, mšice apod.), nakrájet, připravit oběd, který bude chutnat všem. Děti často nad obyčejnou mrkví, cuketou či dýní ohrnují nos.

      Připravit kvásek, zítra je potřeba upéct chleba.

      K tomu zalévání květin, krmení zvířat, výměna podestýlky pro morčata a rychlá kontrola, jestli si kocour zase neudělal pelíšek z vypraného prádla. Dál rychle na úklid – vysát chlupy z rohožek, které se proměnily v chlupaté deky. Ještě že jsem už před časem srolovala koberec a postavila ho „na věky“ pod schody.

      Uklidit vánoční ozdoby, které stále okupují lavor na prádlo, už je na nich vrstva prachu. Matematika s dětmi, písničky na vyjmenovaná slova, anglické pexeso – uff, rychle rychle pryč, valí se na mě další a další povinnosti. Na vzduch, než mě pohltí domácí chaos. 

   3. Den blbec se také někdy vyskytne … A pak jsou dny, kdy všechno začne už od rána nějak ztěžka. Chybí energie, do ničeho není chuť, a přitom jako by to děti i zvířata vycítily a ještě víc potřebovaly moji pozornost.

      Když už se mi po druhé vylije čaj, padají mi věci z ruky, nevykynulo dobře těsto na pizzu, morčata úspěšně uniknou z klece, kocour znovu okupuje vyprané prádlo a pes stepuje u dveří, vím, že je čas vyrazit ven hned.

      Čím dřív, tím líp. Dřív než se moje emoce natlakují jako v papiňáku a hrozí, že exploduju …

Možná si teď říkáte: „Dobře, ale jak na to v praxi? Jak si procházky a pohyb opravdu užít a udělat z nich přirozenou součást života?“

V druhém dílu vám ukážu, jak kouzlo přírody ovlivňuje naše tělo i mysl v každém ročním období. Objevíš, proč i obyčejná chůze dokáže dodat energii, zlepšit náladu a proč je skvělým doplňkem ke cvičení. Tak pojďme společně dál…