
Znáš ten pocit, kdy se probudíš a tvé tělo jako by patřilo někomu jinému? Záda bolí, ramena jsou napjatá a první kroky z postele připomínají spíš šourání devadesátileté babičky než ženy v nejlepších letech? Přesně tak začínal téměř každý den Jany, maminky dvou dětí a paničky neposedného labradora.
Jana vstávala každé ráno v 5:30, ještě před dětmi. Ne proto, že by chtěla mít čas pro sebe – to si ani neuměla představit. Vstávala, aby stihla připravit snídaně, vyprat první dávku prádla a zkontrolovat emaily z práce, než se děti probudí.
"Většina dní začínala tupou bolestí v bederní páteři a ostrým pícháním mezi lopatkami a večer končila úplným vyčerpáním," vzpomíná Jana. "Mezi tím byl nekonečný kolotoč – odvézt děti do školky a školy, rychle nakoupit, práce z domova, vyvenčit psa, uvařit oběd, vyzvednout děti, pomoci s úkoly, kroužky, večeře, koupání…"
A když večer konečně uložila děti ke spánku a měla chvilku pro sebe, přišel manžel. „Miluju ho, ale někdy jsem toužila jen po tichu, klidu a samotě. Jenže pak jsem se cítila provinile – vždyť on se těšil, až budeme spolu…“
Nejhorší na tom všem bylo, že Jana věděla, že by si měla umět najít čas na sebe, hýbat se způsobem, co jí udělá dobře. Věděla, že by si měla najít čas na cvičení. Ale kde ten čas vzít?
„Zkusila jsem cvičit po večerech, ale byla jsem tak vyčerpaná, že jsem po pár minutách končila. Mozek chtěl, ale tělo už prostě nemohlo. A ráno? To nepřipadalo v úvahu – vždyť jsem sotva stíhala všechny povinnosti!“
Zlom nastal jednoho úterního rána, když se Jana nemohla narovnat, když zavazovala dcerce tkaničky.

„Byl to obyčejný úkon, který jsem dělala denně. Ale tentokrát to nešlo. Sesunula jsem se do kleku, abych ty tkaničky zavázala, záda mě tak moc bolela…“
"A moje pětiletá dcerka se na mě podívala těma svýma velkýma očima a řekla: ‚Maminko, ty jsi nemocná?'“
Ta nevinná dětská otázka Janu zasáhla hlouběji, než by čekala. „Uvědomila jsem si, že moje děti mě vnímají jako někoho, kdo je pořád unavený, pořád ve spěchu, pořád trochu bolavý. Byl to obraz, který jsem jim nechtěla předávat.“
Jana začala hledat řešení a narazila na eBook Probuď své tělo do ženské krásy, který sliboval ranní rozcvičku za pouhých 7 minut.
„Upřímně? Nevěřila jsem, že 7 minut může něco změnit.
Sedm minut! Co to je? Ale líbilo se mi, že to bylo zaměřené specificky pro ženy a na ranní probuzení těla. Tak jsem to zkusila.“
První dny byly náročné. Jana si musela přivstat o 10 minut dřív, aby stihla rozcvičku před tím, než začne ranní shon.
„První týden jsem to dvakrát vynechala – jednou jsem zaspala, podruhé jsem si večer řekla, že si ráno přispím. Ale pak jsem se přistihla, jak se zase ohýbám v bolesti, a řekla jsem si – tohle musí přestat.“
„A už po týdnu jsem cítila rozdíl. Nebylo to jen tělo – byla to i moje nálada. Začala jsem den s pocitem, že jsem pro sebe něco udělala.“
Jenže pak přišly překážky. „Jednoho rána vběhla do ložnice dcera, když jsem byla uprostřed cvičení. A za ní hned pes. Byla jsem zklamaná a zpruzená zároveň! Tohle byl MŮJ čas.“
Jana se pokusila cvičit v koupelně se zamčenými dveřmi. Pak zkoušela cvičit během „pracovního“ času, když byly děti ve školce a škole. Ale pokaždé něco narušilo jejích pár minut pro sebe.

„Pak jsem objevila audio průvodce k té ranní rozcvičce. A to změnilo všechno. Nasadila jsem si sluchátka, pustila nahrávku a prostě se nechala vést. Když přiběhly děti, jednoduše jsem pokračovala. Když začal štěkat pes, slyšela jsem jen klidný hlas ve sluchátkách, který mě provedl každým pohybem.“
Audio průvodce pomohl Janě řešit vyrušování a naučila se přijímat realitu a pokračovat. Byl to první krok na její cestě od rozlámané hrdinky ke strážkyni vlastní energie.
Tento příběh je inspirován reálnými zkušenostmi žen, které vyzkoušely 7minutové ranní protažení. Pokud i ty hledáš způsob, jak začít den s větší energií a menší rozlámaností, stáhni si eBook zdarma s audio průvodcem zde:
Pokud hledáš další způsoby, jak získat energii do nového dne, přečti si více o síle obyčejné chůze.
Sleduj tento blog – v příštím článku se dozvíš, jak se naučit vnímat své tělo během celého dne a proměnit běžné činnosti v příležitost k posílení a vitalitě.